Jak (ne)nahrávat hodiny
V minulém článku jsem se otřel o nahrávání zvuku reálného hodinového stroje pro moje úžasné nové NTP hodiny. A protože se mi to k té technické části moc nehodilo, dám tomu samostatný prostor tady.
Naše domácí stolní bicí hodiny Suchý, vyrobené někdy kolem roku 1910, mají krásný, plný zvuk, který jsem chtěl co nejvěrněji nahrát, abych jej mohl použít do nové hračky.
Vzal jsem je tedy a odnesl do jediné místnosti, která nemá okna, větráky ani větrání, kde se dají zavřít a utěsnit dveře a tak podobně - prostě do dílny. Jako že to bude stačit.
Začal jsem nahrávat přes den - a zjistil jsem, že můj audionahrávač (TASCAM DR-05) je tak vynikající, že kromě zvuku hodinového stroje sejme s přehledem i zvuky z okolních místností a ulice... Takže jsem nahrávání odložil na hlubokou noc (mám trpělivou rodinu.), kdy by kromě odbíjení hodin nemělo být slyšet nic jiného.
Jsem si tak myslel.
Zhruba v jednu ráno jsem zastavil kyvadlo hodin (tikaly fakt nahlas), ručním přetáčením ručiček donutil stroj k odbíjení a začal nahrávat. Samozřejmě s optimálním nastavením záznamové úrovně, tak, aby to i při tom nejhlasitějším odbití ještě šlo pod mez limitace, ale ne o moc (rezervu tam nakonec mám asi -2 dB, to bylo o chlup...). Jenomže s dynamickým rozsahem přes 95 dB docela končí sranda - tam je slyšet opravdu ledacos, ale to jsem ještě netušil.
To byste nevěřili, jak moc v úplně tiché místnosti vysloveně řvou tikající elektromechanické spínací hodiny. Protože se mi je nechtělo odpojovat, tak jsem je zakryl polštářem, všechno kolem utěsnil a zkusil to znovu. V záznamu sice slyšet byly (a jsou), ale v hlubokém pozadí, už nikoli jako dominanta. OK, beru.
Pak jsem zjistil, že pohyby rukou (něčím jsem musel ty ručičky po ciferníku prohánět) jsou taky slyšet - víření vzduchu (!), občas dotek něčeho kolem atd. OK, budu se tedy hýbat pomalu, opatrně a nebudu sahat na nic jiného, než na ty ručičky. Vyřešeno.
Potom jsem zjistil, že i když se hýbu pomalu, mám na sobě jen lehké bavlněné triko a nějaké to spodní prádlo, v nahrávce je slyšet šustění textilu! Neskutečné. Takže opět optimalizovat pohyby - v polopodřepu, s napůl rozpaženýma rukama vypadám jako krab. Říkejte mi Zoidbergu :)
No a v závěru jsem si všimnul, že mikrofony spolehlivě snímají i dech. Takže přes hlavu triko, abych nedýchal přímo a snažit se zadržovat. Výrazně se to zlepšilo, ale je tam slyšet, jak se u toho dusím.
Když už jsem byl dostatečně promodralý, tak jsem zjistil, že ty zatracený mikrofony snímají i MŮJ SRDEČNÍ TEP!
Tak přesně v tomle okamžiku jsem se na to vykašlal a prostě to celé odbimbal a nahrál - jsem sice perfekcionista, ale zase "vocamcaď pocamcaď", bude se to přehrávat na mrňavé krabičce, ne na studiových reprobednách, že jo. Ale když jsem ten zvuk zpracovával, ve sluchátkách jsem jednoznačně rozeznával všechny zmíněné jevy - a že bych z toho měl velkou radost, to se říct nedá, i když nakonec nahrávka dopadla pro dané použití výborně.
Kdybych to zmastil telefonem, tak bych si ušetřil velkou spoustu práce :) Ale zase je fakt, že když postavím moje hodiny vedle originálu a nechám je odbíjet postupně, člověka to zmate a na první poslech ten "simulovaný" zvuk nerozezná (tedy - když bijí ty elektronické hodiny dřív a ucho ještě nemá srovnání). Samozřejmě když pak začnou bít ty "originály", je snadno cítit, že je tam víc prostoru, hromada dřeva a mosazi, nějakej ten červotoč - prostě splést se to nedá.
A takhle to dopadlo. Mám z toho fajn pocit - líp už to asi nepůjde. Rozhodně ne v normálních domácích podmínkách - stavět kvůli tomu vytlumenou bezdozvukovou komoru vážně nehodlám. A ten zvuk, o který šlo především, se mi prostě moooc líbí...