Keithley 199 System Scanner
Opět nález na eBay za neodolatelnou cenu.
Takže jsem opět neodolal...
Keithley 199 System Scanner je dnes již sice relativně starý (začátek devadesátých let), ale velmi poctivě udělaný "kus techniky" - 5.5-místný digitální multimetr, navíc s nainstalovanou skenovací kartou, který v nějakém diskusním fóru jeho uživatel charakterizoval jako "přesný přístroj s jednoduchým ovládáním a displejem, který je čitelný i z budovy přes ulici".
Tento výrok můžu s klidným svědomím potvrdit.
Design je u měřicího přístroje až druhotná záležitost, ale úzce souvisí s ergonomií - a tady Keithley docela zabodoval. Protože funkcí zase není tolik, jsou prakticky všechny dostupné z čelního panelu, přinejhorším s použitím tlačítka Shift.
Ale displej, přátelé - displej, to je docela lahůdka.
Ono to sice vypadá jako naprostý oldschool a skoro až neumětelství v porovnání s modernějšími přístroji s VFD nebo se současnými přístroji s TFT obrazovkami, ale ať dělám, co chci, pořád je (zvláště večer, v šeru pracovny, kanceláře nebo dílny) pro mé oči jednoznačně nejpříjemnější. Žádné přebytečné informace, znaky jasné, na definovaných místech, ostře čitelné (není nic horšího, než na multimetru s TFT mít čísla s proměnlivou šířkou znaku - moooc fajn se na tom třeba hlídají rychlejší změny, tímto zdravím do Agilentu) - prostě čtrnáctisegmentové červené LED displeje, ideální i pro hodně unavené oči. A to už vůbec nemluvím o tom, že ty LED jsou (na rozdíl od jinak velmi elegantních VFD displejů) prakticky věčné a v případě opotřebení/vysvícení i snadno nahraditelné. Naprosto nemám, co vytknout (jenom se to teda blbě fotí).
Co by se trošinku vytknout dalo, je přesnost. Ona je tedy na pět a půl místa je s rezervou dostatečná - ale přístroj při měření přes GPIB přiznává, že "vidí" ještě o něco dál, ale protože má poměrně jednoduchou interní napěťovou referenci bez teplotní stabilizace, poslední místo maličko "plave" se změnami teploty. Ideální styl práce je tedy přístroj vůbec nevypínat a nechat ho trvale vyhřátý na provozní teplotu, nebo mu poslední místa věřit až po dvou hodinách chodu - pořád ovšem mluvím o datech, která se už nezobrazují na displeji, to, co ukazuje "oficiálně" je vždycky zcela v mezích specifikací a samozřejmě k žádnému cestování údajů s teplotou nedochází.
Abych to zjistil, musel jsem si udělat GPIB-USB převodník - použil jsem konektor Centronics ze starého kabelu pro tiskárnu, přebytečné piny a kusy stínění uřezal, spájel to zase celé dohromady, na něj jsem připájel Arduino Nano, do něj nahrál vynikající firmware AR488 s nějakými drobnými úpravami - no a pak už jsem se jen kochal.
Jeden z důvodů, proč jsem tento přístroj kupoval (tedy kromě toho, že se mi líbí a prostě jsem ho musel mít), bylo osazení skenovací kartou - tedy kartou, která umí multiplexovat osm vnějších vstupů do vstupu multimetru a třeba tak hlídat a porovnávat osm různých zdrojů. Což bylo úplně přesně to, co jsem potřeboval - děláme repase nějakých průmyslových zdrojů a "po zákroku" je dva dny zapékáme a testujeme pod plnou zátěží, takže ten skener má svoje opodstatnění.
Protože ale multimetr v režimu skeneru posílá data ve stejném multiplexu, ve kterém je měří, pro zobrazení údajů už nestačí jednoduchý serialplot (což je jinak výborný a flexibilní software), ale znamená to buď napsat specializovaný SW pro PC (pochybuju, nejsu lidi), nebo - a to mne bohužel napadlo až teď, když to píšu - upravit FW v převodníku GPIB-USB tak, aby data de-serializoval a posílal je až kompletní, po ukončení celého skenovacího cyklu. To už serialplotter zobrazit zvládne, takže touhle cestou půjdu.
Každopádně je to celé hezká (a snad i užitečná a příjemná) hračka, kterou si užívám pokaždé, když ji mám důvod zapnout a použít.